Válka s Shaktarem trvala velmi dlouho. Zemřelo během ní tisíce lidí i orků. Bylo vybojováno mnoho bitev. Bitva u Hromové hory ale znamenala zlom ve válce. U Hromové hory se utkalo královské vojsko, posílené mnoha dobrovolníky, žoldáky a několika Ohnivými mágy, s nejmocnějším z draků, Feohmagnarem. Tento příběh vypráví o skupině žoldáků, kterým se podařilo nemožné. Kterým se podařilo zvítězit nad Feohmagnarem, největším z draků.…

…Trvá to už moc dlouho, pomyslel si Korgen. Pokud se nám brzy nepovede zastavit Shaktara, zničí hlavní město a s ním i poslední naději lidí v této zemi. Potom bude pokračovat ve svém tažení na jih do zemí Myrtany. Korgen si povzdychl a vstal ze své postele. Vyšel z kajuty a zamířil na příď válečné galéry, kterou spolu s mnoha dalšími vojáky, plul k souostroví Hromu. Podle Ohnivých mágů se na jednom z tamějších ostrovů nacházela Hromová hora, sídlo nejmocnějšího draka pod velením Shaktara. Shaktar v posledních letech války ohromně zesílil. Před rokem poprvé využil síly mocných draků k rozmetání přístavního města Nardosu. Od té doby se draci pravidelně objevovali při každém jeho útoku. Za celý ten rok se nepodařilo královským vojskům zabít ani jediného draka. Korgen měl být mezi prvními kterým se to podaří. "Kapitáne, jak dlouho?" zakřičel Korgen na vysokého, upraveného muže, stojícího jen několik metrů od něj. Kapitán se zamračil a s nechutí odpověděl. "To se mě budeš ptát každý den? Až tam budeme, tak to ty i ostatní muži poznáte. Už to nebude dlouho trvat." Korgen něco zabručel a poté vydal se směrem ke kajutám posádky. Ač teprve vycházelo slunce, na palubě lodi už pobíhaly desítky vojáků. Všichni vojáci už byli stejně netrpěliví jako Korgen. Za malou chvíli stál v podpalubí, před kajutou kováře Benneta. Párkrát zabušil pěstí do dveří a poté vešel. Kováře očividně Korgenův příchod překvapil. "Ty jsi ten nejvlezlejší žoldák, jakého jsem kdy viděl, Korgene." Korgen se hluboce zasmál. "Důležité je, že jsem ten nejsilnější. Brzy tam budeme, Bennete. Měl by ses stavit za kušišníky, nemají dost šipek. A Baltar ti vzkazuje, že má nějaký problém s balistou. Tak se na to koukni." "Jo,jo, hlavně už vypadni a do přistání mě neotravuj. Ale můžeš se stavit v kovárně a pomoct mi s těma šipkama. Alespoň nebudeš moct nikoho otravovat." "To by bylo skvělý. Konečně nějaká práce. Už mě nebaví to věčný nicnedělání."

Sedm královských galér, plných odhodlaných vojáků, se přibližovalo k pevnině. Vojáci na šesti lodích začali jásat. Sedmá loď byla plná královských paladinů, kteří tolik své city najevo nedávali. Za pár okamžiků byly lodě ukotveny a k pevnině vyrazily první čluny. Korgen seděl v jednom z těch člunů. Během několika minut dorazily čluny ke břehu. Nadšení vojáci začali zpívat nějakou starou odrhovačku a vykládat první věci ze člunů. Korgen konečně po měsíci na moři vstoupil na zem. Radostně zařval a začal líbat zem. Ostatní vojáci se na něj udiveně dívali. "Nic si z toho nedělejte. Korgen je sice trochu cvok, ale v boji má sílu deseti mužů," řekl s úsměvem na tváři Bennet. Vojáci dali na jeho radu a dál si válečníka nevšímali. Bennet přešel k válečníkovi stále líbajícímu zem. "Je potřeba postavit tábor a vyložit zásoby z lodí ještě než se setmí. Tak s sebou hoď, na tyhle ptákoviny budeš mít celou noc." Válečník se zamračil a s velkou nechutí se vydal zpět k člunům. Trvalo mnoho hodin, než vynosili všechny zásoby na pevninu, a mnoho dní, než postavili tábory. Desátého dne po vylodění se brzy ráno před svým táborem sešla pátá "vlčí" skupina, do které patřil i Korgen. Skupinu pojmenovali královští rytíři "vlčí" proto, že celá skupina byla složena převážně z žoldáků, kteří byli často přirovnáváni svou bojovností a schopnostmi právě k vlkům. "Dnes začne náš boj," pomluvil k vojákům jejich generál. "Sedmá a šestá skupina už včera vyrazily k Hromové hoře. Máme se s nimi dnes setkat u zbořené věže pod horou. Doufám, že vám nemusím připomínat, co nás čeká, ani jak důležité to je pro budoucnost celé lidské rasy. Pokud se nám nepodaří zastavit draky, zničí Shaktar poslední zbytky lidského odporu. Na Hromové hoře má své hnízdo drak, jehož eliminace výrazně oslabí celou orkskou armádu. Mágové si dokonce myslí, že jeho smrt může zastavit všechny další útoky draků. Drak Feohmagnar je ale podle všeho v současné době ten nejmocnější drak. Proto je důležité, aby se každý z vás držel rozkazů. Máme vypracovaných několik strategií, které, pokud se jich budeme držet, nám zajistí vítězství." Generál se usmál. "Dost už bylo řečí. Připravte se na pochod!" Mezi vojáky to začalo hlučet, jak si navzájem vyměňovali své názory na blížící se střetnutí. Všichni se postupně odebrali zpět do tábora, kde se připravovali na pochod. Kováři vyráběli poslední šípy a šipky, vojáci oprašovali své zbroje a velitelé si naposledy prohlíželi plány bitvy. Asi půl hodiny po generálově proslovu se táborem rozlehl zvuk válečného rohu. Během několika málo okamžiků se před táborem sešli všichni jeho obyvatelé. V táboře zůstalo jen pár lidi, kteří se o něj měli starat v nepřítomnosti vojáků. Několik dalších lidí zůstalo na lodích. Vojáci se rozdělili do pěti oddílů. V každém oddílu bylo třicet válečníků, jeden průzkumník a jeden Innosův mág. Ve speciálním šestém oddílu byli jen kováři, kuchaři a jiná nebojová povolání. Na generálův rozkaz se všichni vydali do lesa, směrem k Hromové hoře.

Cesta trvala několik hodin a do tábora paladinů, který byl umístěn u zborcené věže jen nedaleko od úpatí kopce, se pátá "vlčí" skupina dostala těsně před setměním. Za těch pár dnů zvládli královští rytíři postavit zatraceně slušný opevnění, přemítal Korgen. Tábor byl umístěn v ruinách nějaké dávné pevnosti. Rytíři postavili kolem celého tábora obstojnou palisádu a na zbytky zdí pevnosti umístili balisty. Generál zastavil skupinu a sám se vydal do tábora. Po několika minutách se vrátil a promluvil k vojákům. "Vypadá to, že se objevily nějaké problémy. Na horu vyrazíme až zítra. Přes noc se utáboříme před opevněním." Vojákům se to očividně nelíbilo a také to ihned dali najevo hlasitými poznámkami. Všichni ale věděli, že pro toto rozhodnutí mají paladiné nějaký vážný důvod. "Pošlou nám sem nějaké teplé jídlo, ale s pitím nepočítejte. Jak vás znám, a to vás znám bohužel moc dobře, tak by polovina z vás ráno nebyla schopna boje." Vojáci se hlasitě zasmáli. "To by snad bylo všechno. Uvidíme se ráno." Generál zavelel k rozchodu a vrátil se zpět do opevnění. "Cha, a von bude samozřejmě trávit noc vevnitř s těma paladinama," namítl rozhořčeně nějaký muž stojící vedle Korgena. Z opevnění jim opravdu brzy přinesli nějakou horkou polévku a chleba. Táborem se dlouho do noci rozléhaly hlasy a smích. Na rozdíl od královských vojáků v opevnění si žoldáci nic nedělali z případné smrti v boji. Těsně před úsvitem začali kolem opevnění procházet velitelé, kteří probouzeli vojáky. Z opevnění se několikrát ozvalo zadutí válečných rohů. Ospalí žoldáci pomalu vstávali a vydávali se k dřevěné bráně do opevnění. Za několik chvil byli před bránou téměř všichni žoldáci. Brána se otevřela a z opevnění vyšel jejich generál spolu s třemi nižšími veliteli. Generál se zastavil kousek před branou a podíval se na své žoldáky. "Doufám, že jste tady všichni. Na oddíly jsem vás před odchodem rozdělil schválně. Každý oddíl bude mít jiný úkol a tento úkol znají jen jejich samotní velitelé. Drak ovládá mocnou magii a možná dokáže i číst naše myšlenky. Proto je důležité, abyste nevěděli o ostatních skupinách, ani o plánu útoku. Žádám vás, abyste se nepokoušeli nic dalšího zjistit. Pokud by drak objevil plán všech skupin, byla by to pro nás katastrofa. Hodně štěstí, budete ho potřebovat." Generál se usmál a rozešel se zpět k pevnosti. Velitelé si začali ihned svolávat své oddíly. Korgen byl v oddílu vedeném kdysi slavným pirátem, Lordarem. Ten právě promlouval ke své skupině. "Vše důležité už jste slyšeli. Já jen dodám, že my se vypravíme po severní straně kopce. K hlavnímu útoku se připojíme později." Žoldáci pokývali hlavami a na Lordarův rozkaz se vypravili k severní straně Hromové hory. Uplynulo mnoho hodin, než se žoldáci konečně dostali k severní straně hory. Slunce zářilo vysoko na obzoru a Korgen hádal, že bude něco k poledni. Lordar je nechal chvíli si odpočinout a během této chvíle jim sdělil další plány : "Fajn, asi by bylo dobrý, kdybyste se dozvěděli naše plány. Na severní straně hory je skrýš ještěřích mužů. Musíme se k ní dostat a zlikvidovat ty přerostlé ještěry. Jinak by mohli nečekaně napadnout naše hochy, kteří budou připravovat útok na draka. Poté kousek sestoupíme a spojíme se s dvěma lučištnickými oddíly, se kterými budeme pokračovat k drakovu hnízdu." Mezi vojáky to zahučelo. Nikomu se zjevně nelíbil střet s ještěřími muži. Ještěři byli mocní válečníci s ohromnou silou. Boj s jedním byl problém a boj s celým táborem se rovnal téměř jisté smrti. Na Lordarův pokyn se vojáci zvedli a začali stoupat po dlouhé strmé severní stěně kopce. Hodiny ubíhaly a vyčerpaní žoldáci začínali být tím nervóznější, čím blíže byli táboru ještěrů. Většina z nich měla chuť vykašlat se na rozkazy a na chvíli si odpočinout. Jediné co jim bránilo to provést, byl doteď naprosto klidný a nenápadný Ohnivý mág. Ten jediný zatím stoupal bez jediného zaškemrání. Žoldáci by nikdy nedopustili, aby vydrželi méně než nějaká podřadná "prskavka", jak mágům s chutí říkali. K večeru zastavil Lordar skupinu. Něco řekl žoldákovi po své pravici, který se hned nato vydal k jeskyním pár desítek metrů nad nimi. Ostatní vojáci si zatím vychutnávali tu chvilku odpočinku. Mágovi se to šlape, když s sebou nenese kompletní výzbroj, pomyslel si Korgen a unaveně se sesul na zem. Žoldák zatím došel k jeskyni. Chvíli ji zkoumal a pak zamával na své druhy. Ti okamžitě pochopili a s nechutí se zvedli. "Už si pro vás jdeme, vy bestie!" šeptl Korgen.

Žoldáci se plížili podél stěny jeskyně. Nyní už bylo vidět napětí i na tváři dosud vyrovnaného mága. Jak se skupina dostávala hlouběji do jeskyně, sílil i zápach hnijícího masa. Korgenovi se z toho zápachu dělalo zle. Náhle se za dalším zákrutem objevilo světlo. Žoldáci zpomalili a obezřetně se plížili ke zdroji světla. Postoupili několik dalších metrů než spatřili zdroj toho světla. Asi dvacet metrů před nimi se stěny jeskyně prudce rozšiřovaly. Uprostřed tohoto rozšíření ležela na zemi mrtvola s ještě zapálenou pochodní. Vojáci se zarazili a opatrně zkoumali okolí. Náhle do Korgenových zad něco narazilo. Mág ukázal Korgenovi omluvné gesto a poté vyrazil směrem k mrtvole. Lordar pobídl své žoldáky a ti se k mrtvole vydali také. "Mrtvé tělo patří nějakému žoldákovi. Ale podle plánu tady žádná jiná skupina jít neměla," zašeptal mág. Lordar kývl a připravil si svou pirátskou šavli. Ostatní žoldáci následovali jeho příkladu. Z temnoty před žoldáky se ozvalo zasyčení. Vojáci velmi pomalu pohlédli před sebe. Zasyčení se ozvalo ještě jednou, nyní mnohem silnější a doprovázené několika dalšími slabšími. Z temnoty se vynořilo několik ohromných šupinatých těl. Někteří žoldáci vykřikli zděšením. Lordar jako jediný ze skupiny nezaváhal a několikrát cvičně švihl svou šavlí po nejbližším ještěrovi. To probralo i ostatní žoldáky, kteří okamžitě začali svůj útok. Deset mužů se vrhlo do bitvy, zatímco jejich kamarádi byli připraveni je okamžitě nahradit. Jeskyně byla příliš malá na to, aby zaútočili všichni žoldáci najednou. Korgen byl jeden z útočících žoldáků. Korgen pozvedl svou těžkou dvoubřitou sekeru a trochu se přiblížil k nejbližšímu ještěrovi. Ten na něj upřel své tenké zelené oči a také si připravil svou zbraň. Korgen ze sebe vydal válečný pokřik a vrhl se na svého protivníka. Využil rozběhu, rozmáchl se sekerou a vší silou udeřil na místo kde stál ještěr. Ten ovšem využil svých silných spodních končetin a uskočil několik metrů dozadu. Sekera narazila na kamennou zem. Kámen hlasitě praskl a do všech stran vylétly jeho malé úlomky. Korgen hluboce oddechoval a pomalu zvedal svou zbraň. Ještěr však využil té malé chvilky a zaútočil. Mávl svou podivnou sekerovitou zbraní nad hlavou a poté se pokusil o útok na Korgenovi ruce. Aby stihl uhnout, musel válečník upustit svou sekeru. Ještěr však pokračoval v útoku. Lehce se pokrčil, odrazil se od země a pokusil se v letu použít svou sekeru jako bodnou zbraň. Korgen udělal kotrmelec směrem k ještěrovi, čímž se vyhnul jeho útoku. V letu ho zachytil a mrštil s ním o stěnu. Ozvalo se hlasité zapraskání, načež ještěr hlasitě dopadl mrtvý na zem. Korgen se rozhlédl po jeskyni. Tři žoldáci leželi nehybně na zemi a další dva byli lehce zraněni. Dva poslední žijící ještěři zahnali do kouta Lordara, který se teď zoufale bránil jejich výpadům. Jednomu z ještěrů se podařilo vyrazit Lordarovi jeho šavli z ruky. Ještěři zasyčeli a rozmáchli se ke smrtelnému úderu. V té chvíli jeskyni osvětlilo rudé světlo a kolem žoldáků proletěla syčící ohnivá koule. Netrvalo dlouho, než koule narazila do ještěrů. Hlasitě explodovala, načež ještěry obalil oheň. Oba se pokusili vrátit se do hlubin jeskyně, ale žár byl moc silný. V obrovské agónii po pár vteřinách zemřeli. Žoldáci se jako jeden muž otočili k ohnivému mágovi, který se zdál být zase naprosto klidný a vyrovnaný. Nikdo se neodvážil promluvit. Lordar zvedl ze země svou šavli. "Díky," promluvil směrem k mágovi a snažil se působit klidně stejně jako on. Mág pokýval hlavou : "Musíme jít, určitě tu explozi slyšeli. Už nemůžeme využít momentu překvapení." "Ale co ti mrtví?" namítl Korgen. "Tohle je válka, žoldáku. Je mi líto ale nemůžeme se zdržet a pohřbít je." Korgen se zamračil, ale věděl, že mág má pravdu. Mág na něj kývl a vykročil hlouběji do jeskyně, zatímco žoldáci na něj stále neslyšně zírali. Do pohybu je dal až Lordarův rozkaz. Skupina postupovala stále hlouběji, ale po dalších ještěrech nebylo ani památky. Po několika minutách se před žoldáky objevilo další světlo. Tentokrát ale vycházelo z táborového ohně asi třicet metrů před nimi. Kolem ohně sedělo deset ještěrů. Tohle není vobyčejnej tábor, pomyslel si Korgen. Jinak by ti ještěráci na sobě neměli bojový zbroje. Mág zastavil skupinu a začal si pro sebe něco mumlat. Promlouval stále hlasitěji a hlasitěji, až měli žoldáci strach ať je neprozradí. Nyní už však byli přesvědčeni o jeho schopnostech. Mágovi se v rukou objevily plameny. Vstal a stále mumlající své magické slova, vykročil k ohništi. Ještěři si ho zatím nevšimli. Náhle se jeden z nich otočil a zasyčel. Ostatní ihned obrátili pozornost k blížícímu se člověku. Připravili si své zbraně a posměšně jimi mávli na mága. "Kir'tea Mortis Elesum." Mág pronesl podivná magická slova a rozběhl se vstříc ještěrům. Žoldáci za ním si uvědomili, že může potřebovat pomoc a rychle se rozběhli za ním. Mág mávl rukou a dokončil zaříkávání. Plameny mu vzlétly z dlaní a spojili se před ním do malého symbolu. "Det'lecteum." Symbol zazářil a zmizel. Chvíli nato vybuchlo ohniště rudým plamenem, který pohltil všechny okolo stojící ještěry. Ti se ještě malý moment zmítali ve změti plamenů, načež hlasitě dopadli na zem. Mág došel k ohništi a posadil se k jedné spálené mrtvole. Zavřel oči a za společnosti magicky vyvolaného zpěvu se ponořil do hlubokých meditací. Žoldáci k němu doběhli a s hrůzou v očích začali zkoumat spálené ještěry. Tichý zpěv linoucí se jeskyní je však nyní všechny uklidňoval a proto nikdo z nich nic proti mágově síle nenamítl. Na Lordarův rozkaz se vojáci rozestoupili kolem mága a vytvořili tak neprostupnou zeď. Ze všech okolních tunelů se nyní ozýval sykot a mág vypadal během meditace velmi slabě a zranitelně. Korgenovi se ze zápachu spáleného ještěřího masa dělalo zle. Pokud mágové ovládají tak mocnou magii, proč potřebujou ještě nás a královské vojáky? To budem jenom návnada? Tahle myšlenka ho popudila, proto ji ihned vyhnal z hlavy a dál se soustředil na syčivé zvuky vycházející jakoby odevšad. V jednom z tunelů se objevila ještěří hlava, kterou po chvíli následovalo i tělo. Lordar využil momentu překvapení a okamžitě vyrazil do útoku. Ještěr neměl proti jeho útoku šavlí ani nejmenší šanci. Během několika okamžiků se hroutil s rozseknutou lebkou k zemi. Z tunelu za ním vyběhli další dva ještěři. "Sakra, máme problémy. Budem potřebovat pomoc mága," vyhrkl Lordar, ještě než zaútočil na dalšího ještěra. Tančil tam se svou šavlí a rozdával údery na všechny strany. Brzy padli mrtví i zbylí ještěři. Žoldáci na něj s úsměvem hleděli. Uspokojovalo je, že jim velí zkušený bojovník. "Musíme jít," ozval se náhle mágův hlas. "Spletli jsme se. Tohle není nějaký ještěří tábor, tohle je celé město. Tenhle komplex jeskyní se táhne pod celou horou. Žijí tady stovky ještěrů a mnoho z nich už o nás ví. Zpět už nemůžeme, musíme pokračovat k jinému východu." Jen co domluvil, ihned mág vyrazil do jednoho z tunelů. Žoldáci s nyní již zřetelnými obavami ho následovali. Postupovali velmi rychle a neobezřetně. Mágovi bylo jasné, že nyní už se neschovají. Celé to byla jedna obrovská past a my jsme naletěli. Musíme varovat armádu mířící k drakovi. Mág se zamračil a ještě zrychlil svůj krok. Během cesty několikrát použil menší ohnivá kouzla ke zničení menších skupinek ještěrů. Ti, co přežili jeho kouzla, neodolali sekerám a mečům žoldáků. Celá výprava se vyvíjí zatraceně špatně, přemítal mág. Pokud nestihneme včas varovat naše vojáky tam nahoře, budou všichni zabiti. A tahle výprava se stane tím nejhorším střetem za celou válku.

Několik hodin se Lordarově skupině dařilo vyhýbat ještěřím strážím. Bylo až podivné, jak se mohli žoldáci tak daleko dostat, když o nich teď ještěři věděli. Putovali snad celý den a mohlo být snad ráno, když ke skupině dolehla podivná, bzučivá melodie. Mág po krátké meditaci rozhodl, že by měli zjistit, co je zdrojem té melodie. "V mých meditacích to vypadalo jako nějaký druh magických run," zauvažoval mág. "Možná to jsou runy chránící nějaký typ průchodu. A možná to je průchod na povrch." Žoldáci věděli, že pro ně bude bezpečnější jít s mágem, a proto se dlouze nerozmýšleli. Stěny tunelu, kterým přicházely ony zvuky, byly zdobené mnoha obrázky a nápisy, kterým nikdo ze skupiny nerozuměl. Dokonce ani mág, který se před touto výpravou připravoval dlouhé hodiny v knihovně, nevěděl, do čeho se to řítí. Tunel neustále stoupal, což bylo dobré znamení. Náhle se mág zarazil. Žoldáci k němu opatrně došli a rozhlédli se před sebe. Tunel náhle končil a před skupinou na zdi zářily ony magické runy. "Je to nějaký druh bezpečnostního opatření. Obyčejní ještěři nemají ani zdání, k čemu ty symboly slouží," přemýšlel nahlas mág. "A my máme zdání, k čemu slouží?" zeptal se jeden ze žoldáků. Jeho druhové se nahlas zasmáli. Mág se také pousmál a odpověděl. "Ano, já mám." Přistoupil ke stěně a začal přes ní přejíždět rukou. To dělal dlouhé minuty, než se obrátil k žoldákům. "Cítím za tou zdí slabý život. Jakmile aktivuji kouzlo a odhalím průchod, budeme mít asi společnost. " Mág se otočil a začal si něco pobrukovat. Pomalu přejížděl rukou přes runy a zároveň je magickými zaříkadly aktivoval. Ve chvíli kdy se dotkl páté runy, celá stěna se začala ztrácet v modrém světle. Světlo brzy zmizelo a s ním i celá zeď. Z díry ve zdi se na žoldáky vyvalilo spousta kouře. Mág se zamračil a pomalu dírou prošel. Žoldáci ho následovali, ale něco v nich probouzelo silný odpor a strach. Mnoho z nich by raději odhodilo zbraně a uteklo, jenže tím by si v těchto jeskyních stejně nepomohli. "Ne," vydechl Lordar. V jeho tváři bylo znát zoufalství. "Co se děje?" Korgen na odpověď nečekal a rychle vběhl kolem Lordara do jeskyně za magickou zdí. Nos mu okamžitě naplnil ostrý zápach síry. Ve vzduchu zapáchalo ještě něco jiného, ale Korgen nevěděl co to je. Přes dým nic neviděl a proto postupoval jeskyní stále dál. Náhle o něco zakopl. Nahlas zaklel a zvedl onu věc ze země. Byla to lidská lebka. Lebka, lebka s helmou královských vojáků. Korgenovi projel mráz po zádech. Pomalu zvedal hlavu. Většina kouře z jeskyně už zmizela nově otevřeným průchodem. Korgenem to, co viděl, vážně otřáslo. Jeskyně byla vážně úctyhodných rozměrů a celou ji zdobily nápisy a obrazy, podobné těm na chodbě. V centru jeskyně bylo na hromadě, která vypadala jako nějaký trůn, navršeno tisíce lidských lebek. Kolem "trůnu" leželo na zemi tisíce bezhlavých těl. Mnoho lebek a těl bylo dávno zetlelých a zničených časem. Ale Korgen mezi těmito trofejemi našel i fyzické schránky vojáků, které ještě před pár dny viděl živé na lodi. Bojovníci, kteří se před pár hodinami vydali draka zabít, tady leželi jeden na druhém. Korgen pochopil, že kromě síry, která byla nejvýraznější, tady smrdí i ty tlející mrtvoly. Okamžitě se mu udělalo zle a se slzami očí spadl na zem, kde začal vyprazdňovat obsah svého žaludku. Ostatní žoldáci, kteří právě přicházeli na tom byli podobně. Někteří se rozbíhali a hledali mezi těly své kamarády. Po několika minutách se Korgen konečně odhodlal ke zvednutí hlavy. Podél krajů jeskyně bylo mnoho podivně zelených jezírek. Pomalu se k jednomu z nich přiblížil a sedl si vedle něj. Měl hroznou žízeň a chtěl si vypláchnout hrdlo od zvratků. Pomalu se sklonil, aby se osvěžil, když tu se celou jeskyní ozval jekot jednoho ze žoldáků. Korgen okamžitě zvedl hlavu a ohlédl se směrem, kterým jekot přicházel. Spatřil žoldáka svíjejícího se u jednoho z jezírek. "Nechoďte k těm jezírkům!" rozlehl se jeskyní mágův křik. "Možná to kdysi byla voda, ale přítomnost draka z nich vytvořila silnou kyselinu." Korgen ses zarazil a uvědomil si své nesmírné štěstí. Málem se napil a to by znamenalo jeho smrt. Žoldáci se okamžitě seběhli ke svíjejícímu žoldákovi. Ani oni, ani mág už mu však nemohli pomoc. Lordar zaklel a shodil mrtvolu do kyseliny. Ozvalo se zasyčení, to jak kyselina začala pomalu požírat celé vojákovo tělo. "Zklamali jsme," ozval se mágův hlas. "Ještěři asi napadli naši nepřipravenou armádu ze zálohy. Musíme se vrátit na pevninu a oznámit králi náš neúspěch." Lordar se hlasitě zasmál. "Já bych to tak neviděl, mágu." Ukázal prstem na malé hrbolky čnící z kyseliny. "Jestli se nepletu, máme před sebou náš triumf." Mág se udiveně podíval do kyseliny. Na jeho tváři byla znát nedůvěra. "To, to jsou," zakoktal. "To jsou dračí vejce!" Žoldáci ho nikdy neviděli tak spokojeného jako v té chvíli. "Chacha, to jsou dračí vejce!" zajásal mág a skoro radostí poskočil. "Bacha!" zařval Korgen. "Schovejte se!" Vojáci na chvíli zaváhali, ale nakonec se schovali za jednu hromadu kostí. Na druhé straně jeskyně se z malého tunelu vynořily dvě ještěrovité postavy. Ještěři s sebou táhli několik lidských mrtvol, které postupně připravili o hlavy a hodili na hromadu k ostatním bezhlavým tělům. Poté se vrátili zpět do tunelu. "To bylo o fous. Díky žoldáku." Lordar se na Korgena usmál a uznale na něj kývl. Mág se zatím vrátil zpět k jezírku. "V každém z těch jezírek je okolo pěti vajec. Připravím tady malé překvapení a od vás chci, abyste zatím jedno vejce vylovili. Vezmeme si ho s sebou."

Jakmile mág připravil své malé "překvapení", přešel okamžitě k vejci, které žoldáci vytáhli. "Cítím v něm slabý život. Tohle se nám bude hodit. Připravte ho na cestu, musíme co nejrychleji odejít. Drak nebude dlouho pryč." Žoldáci uložili ohromné vejce do batohu, který původně patřil jejich průzkumníkovi. Ještě jednou zkontrolovali, jestli v batohu vejce drží a poté se vydali na druhou stranu jeskyně za mágem. "Tahle jeskyně je obrovská. Asi sto metrů tímhle směrem," ukázal rukou k severní straně jeskyně, "se jeskyně stáčí. Tam je náš východ." Skupina postupovala, jak nejrychleji to jen šlo, ale obrovské dračí vejce je brzdilo. Jakmile se dostali přes zákrut jeskyně, zjevil se před nimi obrovský průchod. Průchod dost veliký i pro draka. "Tudy se asi drak dostává dovnitř," poznamenal mág. Žoldáci povzbuzeni myšlenkou, že opět uvidí oblohu, ještě zrychlili. Jako první vyšel z jeskyně Lordar následován Korgenem. Rukou si zakryl oči a s úsměvem pohlédl na slunce. Korgen se zatím, stejně jako po přistání, vrhl na zem a začal ji líbat. Tentokrát toho ale brzy nechal, protože země před drakovou slují byla suchá a zpustošená. Stejně spokojení vycházeli z jeskyně i další žoldáci. Nakonec vystoupil ze stínu jeskyně i mág, který měl ale ve tváři spíše než radost nervozitu. "Musíte se dostat do tábora paladinů a najít vyššího ohnivého mága, Taranose. Ukažte mu to vejce a povězte mu o všem, co se tady stalo. Kdyby vás nechtěl přijmout, což je po porážce dost možné, řekněte mu, že vás posílá Sindor." Žoldáci se na mága udiveně podívali. "Ty nejdeš s námi?" ozval se Lordar. "Připravil jsem drakovi malé překvapení, ale aby celá past sklapla, bude třeba můj zásah. Já ji musím aktivovat. Na tomhle světě jsem byl stejně dost dlouho." Mág se rychle otočil a než stačil kdokoliv cokoliv namítnout, zmizel v temnotě jeskyně. "Budeš nám chybět. Hodně štěstí, Sindore," křikl za ním ještě Lordar. Mág už žoldákům přirostl k srdci a teď všem bylo líto, že hodlá zemřít. Ale žoldáci nebyli hloupí a věděli, že jinou možnost nemají. Po několika hodinách sestupu se dostali k malému lesíku. Zrovna v tu chvíli kdosi vykřikl. "Drak, je tam drak." Žoldáci se okamžitě ohlédli a spatřili v dáli plachtit ohromné monstrum. Všichni se urychleně schovali do lesíku, který by je ovšem od případného útoku dračím dechem neuchránil. Drak se zanedlouho přiblížil k lesíku, a jakoby cítil přítomnost žoldáků, pomalu nad ním kroužil. V té chvíli se ovšem ozvalo zadunění a drak hlasitě zasyčel. Okamžitě se otočil směrem ke svému hnízdu. Ještě jednou zasyčel a bleskurychle se k němu rozlétl. "Nebýt toho lesíka, sme všici mrtví," vydechl zpocený Korgen. "Máme štěstí," dodal jiný žoldák. "To nebylo štěstí, to byl ten mág." Lordar se ohlédl k vrcholku a doufal, že mág zemře bez bolesti. Pak se otočil zpět k tomu, co zbylo z jeho skupiny. "Hněte těmi svými zadky, nemáme moc času. Největší bitva našeho života nás teprve čeká." Žoldáci se vydali zpět k táboru paladinů. V té chvíli se za jejich zády, na vrcholku Hromové hory, ozval ohromný výbuch…

Přidat komentář
Zobrazit komentáře (20)

Autor: Twin
Vloženo: 11.09.2004
Přečteno: 4705 x