Akil vzpomíná na dětství Slunce pálilo. Bylo sotva deset hodin a už se nedalo na poli vydržet. Vzduch se ani nepohnul. Ptáci nebyli skoro vůbec slyšet a ve vzduchu byl cítit pot mužů, dřejících se na poli. Akil přemýšlel. Má poslat farmáře pryč z pole, nebo je nechat ať pracují. Nakonec v něm zvítězil odpočinek. A stejně, když si teď dáme odpočinek, tak to odpoledne taky stihneme, když trochu zabereme. „Chlapi konec, doděláme to až odpoledne,“ zavolal. Od cesty zaslechl kroky těžkých bot a mnoho hrubých hlubokých hlasů. Při těchto známých zvucích si vzpomněl na své dětství. Mysl se mu propadla do minulosti, do doby kdy ještě byl malý kluk. Začal vzpomínat.

Ten den bylo také takové horko. Nikomu se nechtělo pracovat a všude vládla unavená nálada. Stejně jako dnes. Ve chvíli kdy slunce stálo skoro nejvýše a měla začít polední přestávka, přišli oni.Ti kteří se nechali oslovovat strážci zákona, ti kteří měli pomáhat lidem a dodržovat zákon, ti kteří pobili všechny, kteří se jim postavili do cesty a říkali jim do očí pravdu a ti kteří se vždy odvolávali na krále. Městská stráž.

On byl ještě malý kluk. Seděl na lavičce ve stínu domu a díval se jak otec a dědeček pracují. Když přišli vyšel jim dědeček vstříc. Byl hlavou rodiny. Vše vyřizoval jen on, i když za nějakou dobu to měl převzít Akilův otec. Děda na stráže hned vyjel, když se setkali.Akil si dobře vzpomínal co říkal.

„Už jste tu zase. Vždyť jste tu byli vybírat předminulí měsíc. Já nic nemám a nic vám už ani nedám,“ to říkal jeho prarodič rozzlobeným hlasem. Stráže s ním chvíli vyjednávali, ale když zjistili, že to nepomáhá pohrozili silou. Vůbec to nepomohlo spíše naopak, protože děda se rozmáchl a udeřil velitele stráží. Velitel se zapotácel a ustoupil o pár kroků. Ostatní strážní se hned na útočníka vrhli.

Jediný kdo dědovi šel na pomoc byli dva bratři, jeho staří známí. Proti přesile ale neměli dlouho šanci. Stačilo, aby zbytek farmy pomohl a bylo by rozhodnuto, ale nikdo se neodvážil. Potom jsem už jen zahlédl dědečka, jak jej táhli v bezvědomí pryč a jeho přátele, kteří ho následovali svázaní v poutech. Stráže pak pohrozili, že jestli tu na farmě vypukne něco podobného, tak ji vypálí. Dědečka ani jeho přátele jsem už nikdy neviděl. Otec se k tomu nevracel a já neměl odvahu, se pak ještě třeba na něco zeptat.

Akil se zase přenesl do přítomnosti. Kroky a hlasy už byly blízko. Dnes to nebude stejné jako vždy, pomyslel si, podíval se na vidle zabodnuté vedle sebe do země a sevřel motyku pevněji v rukou.

Přidat komentář
Zobrazit komentáře (8)

Autor: Rodrigo
Vloženo: 21.01.2007
Přečteno: 2698 x