Válka proti orkům 2. díl„Takže, je to všem jasné? Máte nějaké dotazy?“ zeptal se Ermes. „Já jeden mám Ermesi.“ Řekl jeden z nich. „Jaký?“ „No, už jste jim poslali správu aby sem dorazili?“ „Hm, to určitě lord Onder vyřídí.“ Odpověděl Ermes, „Takže, můžete jít.“ Řekl a pokynul jim rukou a sám vstal ze židle a zamířil ke dveřím. Když se odebral do svých komnat začal přemýšlet o téhle válce a pročtu vlastně je: Co se stalo že tu panuje válka mezi těmito dvoumy národy? Proč? Proč se tu pořád jen válčí? Válčí se snad jenom kvůli tomu aby zahynul buď jeden národ nebo druhý národ nebo dokonce oba? Proč? Proč? Proč muselo zemřít tolik mých přátel v bitvách kterými museli projít. Já sám jsem měl štěstí že jsem přežil ale tolik mých přátel zemřelo. Prooooč? Hm, je to divné. Až budu s lordem Onderem příště se ho zeptám.

Za tři dny dorazili žoldáci; silní chlapíci ve velice odolné zbroji. Všichni vypadali dost obratně. Kapitán Ermes svolal svoje učitele a žoldákům vše vysvětlil.Bylo jich asi sto padesát. Za několik dalších dní byli všichni žoldáci ověřeni ve svých schopnostech a Ermes byl velice překvapen když mu všichni učitelé hlásili že jsou výborní. Oznámil to Onderovi a pak si svolal svoje nejlepší bojovníky na poradu jestli žoldnéře opravdu zařadí do jejich oddílu. Došli k názoru ‚ano‘.

„Kerelthe! Pošli mi pro kapitána Ermese!“ volal lord Onder na svého vojáka. „Jistě pane!“ zněla odpověď. Když Ermes přišel do Onderových osobních komnat, posadil se a čekal až se lord Onder zeptá na to, jak si žoldáci vedli. „Takže, jak na tom jsou ti žoldáci a vaše rozhodnutí zda si je přiřadíte do svého oddílu?“ zeptal se Onder „No, já souhlasím s tím aby byli přiřazeni do mého oddílu a co se týče jejich schopností, jsou vinikající pane.“ Odpověděl kapitán Ermes. „Hm, dobrá tedy jim oznamte že budou přidáni do vaší armády. Za šest dní napadneme orčí tábor. Byli tak opovážliví že se utábořili několik mil od severního křídla ochranného města.“ Oznámil Onder. „Hm, dobrá pane! Budeme do boje také přiřazeni?“ „Ano, zítra svolám všechny co povedou útok, vysvětlím jim strategii a pak udeříme.“ „Dobře pane.“

Druhý den pro Ermese poslal lord Onder znova a spolu s ním přišli do poradní místnosti asi devět jiných kapitánů. Když všichni došli lord Onder si vyžádal klid a vysvětloval: „Orkové, mají tábor uprostřed čtyř kopců. Samozřejmě jsou velmi pošetilí a myslí si, že se neodvážíme zaútočit. To se ale hluboce mýlí. Na těch čtyřech kopcích postavili čtyři věže. Napřed čtyři oddíly obsadí ty věže a budou shora vyhlížet jestli se bude snažit nějaký ork uprchnout aby to ohlásil. Když se pokusí nějaký ork podat správu, z těch věží ho musí alespoň jeden oddíl zastřelit. Ostatní oddíly napadnou tábor ze všech stran.

Po pěti dnech jsme už byli zcela připraveni na útok a čtyři oddíly se vydali do věží. K nesmírné Ermesově úlevě první část plánu proběhla úplně přesně jak Onder očekával. Když byly všechny čtyři oddíly připraveny daly znamení a pět dalších oddílů vyrazilo. Byla to spíš jatka než boj. Hodně orků bylo zabito. Spoustu poslů orkové posílali pro pomoc ale všichni byli zabiti. Všichni. Když skončili, devět oddílů se utábořilo, veselilo se, popíjelo, jedlo, zpívalo, zkrátka oslavovali vítězství. Když najednou jeden chlapík spadl a kutálel se z kopce dolů. Teprve až se dokutálel úplně dolů, ostatní si všimli že má v slabině svého brnění zabodnutý šíp. Všichni okamžitě začali zmatkovat. Několik desítek mužů bylo tak pohotoví že se připravili k obranně. Ale jinak zbytek oddílů dělalo takový zmatek že se v tom téměř vůbec zorientovat. Ermes jako vždy měl na blízku svůj meč a neustále byl v pohotovosti protože věděl že jestli by toho piva vypil jenom o mililitr víc asi by se k opatrnosti nevzchopil. Proto si dal jenom trochu alkoholu na zahřátí. Byl podzim a tady na severním křídle byla velká zima a foukal pěkně studený vítr. V tom okamžiku se na vrcholu kopce objevila armáda orků. A pak se pustili dolů. Běželi třímetrovými kroky k jejich bývalému táboru, nyní k táboru paladinů. Když doběhl první Ork rozpřáhl své paže aby Ermese rozsekl vejpůl. Ten uhnul Orkově ráně, Ork se přehnul a Ermes mu vrazil svůj meč přímo do hrdla. Dva Orkové z obou stran běželi na Ermese. Ale když chtěli Ermese propíchnout z obou stran, sehnul se a Orkové se navzájem zabili. Pak se na něho vrhl další. Ermes byl velice obratný, silný a velice dobře dokázal uhádnout nepřítelův úmysl. Když zabil toho dalšího tak spatřil jak se na něj řítí osm dalších. Teď si myslel že nemá šanci a že určitě zahyne. Ale když byl připraven k úderu na prvního Orka, pět Orků doslova doplachtili na zem před Ermese; každý v sobě několik šipek. Když Ermes zabil zbývající tři ohlédl se a uviděl své přátele. „Dělej, dělej! Zdrhej! Utíkej, prchej!“ volali na Ermese. Další dva zabil téměř podvědomě abych tak řekl. Ale pak přeci jen utíkal ke svým přátelům a chvíli se kryli navzájem. Ale asi za dvacet minut se půlkruh kolem nich čím dál zmenšoval. „Utíkej! Zachraň se!“ zaječel Ermesův přítel Riz. „Ne! Ne! Nemůžu vás tady nechat!!“ protestoval Ermes ale Riz trval na svém. Tak tedy Ermes utíkal druhým kopcem pryč. Jak si počínala zbytek lidí kteří byli opilí…už byli téměř všichni rozsekaní. Ermes cítil obrovskou prázdnotu, zoufalství, zklamání a nezajímalo ho nic jiného než myšlenka proč zrovna ON musel přežít a Riz musel umřít tam dole uprostřed čtyř kopců. Utíkal celé dva dny a při druhé noci v dálce uviděl severní křídlo obranného města. Když konečně dosáhl brány, padl na zem vyčerpáním a omdlel. Jakmile se probudil, okamžitě mu vjela do hlavy myšlenka ztráta přátel. Napřed něco vykřikoval že nezachránil své kamarády ale pak si uvědomil že před jeho postelí někdo stojí. Byl to jeho kamarád Erris. „Ahoj Ermesi. Co se stalo?“ zeptal se Erris. „No, ehm, ehm, moch bych dostat něco na pití?“ „Samozřejmě, tady.“ Odpověděl Erris a podával Ermesovi džbán medoviny. „Díky.“ Řekl Ermes a několika hlty si naplnil žaludek výbornou sladkou medovinou. „No, přepadení Orčího tábora se podařilo přesně,“ polkl další doušek medoviny a pokračoval. „Ale asi přeci jen jeden z Orčích poslů pronikl mezi šípy a podal správu a napadení jejich táboru. Všichni byli tak otupělí svou hrdostí že zničili Orčí tábor a neměli žádné ztráty se najedli, opili a pak na nás zaútočili Orkové…“ když dopověděl zavládlo na chvíli místností naprosté ticho. Pak přerušil cvrlikání ptáků Erris: „Hm, no, Onder to určitě bude chtít vědět. Ale moc potěšen asi nebude.“ Řekl a odešel. Ermes vstal z postele, oblékl se do šatů a šel k lordovi Onderovi. Když došel ke dveřím zaváhal a pak zaklepal. „Hm, dále!“ ozvalo se zevnitř. Ermes otevřel dveře. „Smím dál?“ zeptal se. „Hm, ano. Pojďte Ermesi. Podejte hlášení jak dopadl útok na Orčí tábor?“ Ermes mu to všechno vylíčil a pak Onder řekl se známkou rozčilení. „Ehm, ehm. Hm, to je…to je strašné! No dobrá můžete jít. Kolik vám přežilo vojáků? Tedy myslím z vašeho oddílu.“ „No, nevím. Asi nikdo.“ Odpověděl Ermes. „Ehm, dobrá, můžete jít.“ Celičký den strávil Ermes líčením jeho příhody všem kamarádům. Nebo co z nich zbylo.

Když už byl večer a odebral se do svého pokoje, začal hloubat nad Rizem a ostatníma. Svlékl se, umyl se a lehl si do postele. Hodnou chvíli nemohl spát ale nakonec se mu to podařilo. Zdálo se mu o všem co se přihodilo poslední dva dny.

Konec druhé části…

Přidat komentář
Zobrazit komentáře (7)

Autor: JainaX
Vloženo: 28.08.2006
Přečteno: 2269 x