Elitní skřet 2. dílPřed Krush Urakem se objevily rozlehlé pláně, které byli osvětlené sluncem. Přesně jeden den mu trvala cesta z Kotliny do Khorinisu. V těchto místech u vchodu do Kotliny, to bylo nádherné. Napravo od Krush Uraka byl vodopád a malý rybník, u kterého se právě napájeli Kra Brky. Kra Brk je slizké stvoření, která žijí u vody. Mají hrbolatou tvrdou kůži a velmi ostré drápy na končetinách. Jejich spár je taky cennou loveckou trofejí. Krush Urak tasil meč a rozběhl se na jednoho z nich. Kra Brk začal otvírat tlamu a s vrčivým tónem se krčil k zemi. Toto znamenalo varovné signály, ale Krush Urak se ničeho nebál a okamžitě po přiblížení spustil vlnu úderů, které bestie podlehla a skácela se k zemi. Krush Urak pečlivě odřízl pravý pařát, který byl nejvíc ceněn a zabalil ho do kusu látky, který vložil pod své brnění. Otřel potřísněný meč krvý do trávy a vyndal si mapu, kterou si začal prohlížet. Skřeti jsou velmi dobří kartografové. Především Kurk Vary tímto řemeslem oplývají. Je to první fáze skřetí války kdy velení vyšle Kurk Vary do okolí, kde mají za úkol mapování terénu a sledování pohybu nepřátel. Lidé je nazývají průzkumníci.

Krush Urak přemýšlel kam vyrazí nejdříve. Věděl, že jedna skřetí skupina je v Temném lese u města, říkal si, že tam by mohli vědět podrobnější informace o další skupinkách. Najednou Krush Urak uslyšel divný zvuk, ten zvuk znal, ale nedokázal ho určit, pozorně se rozhlížel po pláni, ale nic neviděl a poté si vzpomněl...ano samozřejmě, že ten zvuk znal, ale nikdy se nad ním nepozastavil....u nohou mu právě prolézala Rakma. Krush Urak ji se zájmem a úsměvem na tváři začal sledovat. Chtěl si jí vzít do ruky a lépe prohlédnou, ale najednou mu Rakma potřístnila jeho ruku nějakou látkou, člověka by normálně popálila, ale na skřetí kůži to nezanechalo žádné stopy. Rakma při zjištění, že Krush Urakovi látka neznámého složení nezpůsobila žádnou újmu, zděšením utekla a schovala se pod bednu se zásobami paladinů, kteří střežili vchod do Kotliny. Krush Urak přišel k dřevěným bednám, byla to kvalitní práce, pevné dřevo, to nejlepší železo, pravděpodobně z pevniny. Krush Urak otevřel první bednu, ta byla úplně prázdná. Poté druhou, byl tam jenom kus masa, už vyschlého a nějací brouci a červi. Krush Urak se vydal nazpátek k jezírku, kde leželo tělo mrtvého Kra Brka, prošel kolem něj a šel k malému lesnímu porostu, bylo tam pár polámaných stromků a nějaké houby a vzadu byl Tantear Alagart, tento název převzali skřeti z jazyka používaného v některých vesnicích na Jižních ostrovech.V jazyku používaném lidmy na pevnině to znamená něco jako Sahajíci Drak, ale ti si tento název upravily na Dračí chňapavec. Tantear Alagart tam něco požíral a Krush Uraka si nevšímal. Krush Urak přemýšlel kudy se vydá, před ním byla skála, která patřila k obrovskému pohoří obepínajícímu Kotlinu, skřeti ho nazývali Bastion, lidé pro něj přesný název neměli pro ně to bylo prostě pohoří kolem Hornického údolí. Krush Urak se vydal přímo k té skále za Tanteary Alagarta, který jenom lehce otočil hlavu a lehce poskočil na místě. Krush Urak se šel podél pohoří směrem od Kotliny, nepotkal ani jednoho živého tvora, jenom jeden motýl mu proletěl u obličeje. Krush Urak došel ke kamennému schodišti, zastavil se nad ním a ještě pozoroval tu nádhernou přírodu na náhorní plošině u vchodu do Kotliny a pohoří Bastion, vdáli nalevo byla vidět jediná farma v širokém okolí, ale ta byla daleko, z farmy Krush Uraka vidět téměř nemohli. Už bylo kolem poledne, slunce přesně nad Bastionem osvětlovalo celé okolí. Odtud vypadalo všechno tak nádherně, nevinně a nezávisle nad vším ostatním. Jasné sluneční světlo si dralo cestu skrz překážky a dokonale osvětlovalo všechna zákoutí, dokonce i v té nejmenší štěrbině bylo světlo. Krush Urak se stále rozhlížel, nechtělo se mu odejít, na chvíli zatoužil po tom, aby válka skončila a mohl se tady usadit, v tu chvíli mu bylo jedno kdo tu prokletou válku vyhraje."Zatracená válka" si jen tak pro sebe špitnul Krush Urak.

Krush Urak se rychlým tempem dal na cestu ke svému cíli. Sešel schody a ocitl se na lehce zarostlé planině, obepnuté vysokými skalami. Chtěl pokračovat dál, ale uslyšel hlasy. Okamžitě hodil pohledem po okolí a tiše vytasil svůj meč. Slyšel hádající se hlasy a vydal se směrem k nim. Schoval se za hustý keř a začal sledoval jejich původce. Koukal na skupinku čtyř zbojníků, kteří stáli u svázaného válečníka. Zbojníci se hádali o kořisti, ale nemohli se shodnout, protože každý z nich chtěl netypickou zbroj, kterou měl válečník na sobě. „ Neopovažuj se šáhnout na tu zbroj ty chcípáku, ta je moje “ křičel jeden ze zbojníku na druhého, který hmatal po zbroji. „ A kdo si myslíš že jsi, že tu budeš rozhodovat “ odvětil druhý zbojník. Další dva jen sledovali jak se ti dva hádají. Byli to spíš takový poskoci, kteří neměli moc velkou moc, aby o něčem rozhodovali. Svázaný válečník byl zřejmě velmi dobrý bojovník, s velmi robustní postavou a s velkou jizvou klenoucí se přes levé oko a celou tvář. Hlavu měl hladce vyholenou a byl zřejmě rozčílený,že ho zastihla přesila a svou sekeru,která byla opřená o strom neměl u sebe jinak by dokázal překonat i tuto převahu zbojníků. Krush Urakovi byla zbroj, kterou měl vězeň na sobě, povědomá a tak ho se zájmem sledoval. Najednou mu přišlo jakoby si ho svázaný válečník všimnul. Když v tom zařval válečník bojový pokřik ve skřetím jazyce,Krush Urak byl zcela zaražen. „ Co tady řveš ty bastarde “ okřik válečníka hádající se zbojník. Krush Urakovi byla situace, už jasná. Zakřičel bojový pokřik a vrhnul se na zbojníky. „ Co se to u všech čertů děje “ řekl vystrašený zbojník. Krush Urak udělal 6 kroků a už byl u prvního zbojníka, který ještě nedokázal ani vytasit sekeru. Krush Urak se napřáhnul a sekl drtivou ránou zmateného zbojníka, kterému přes jeho slabou koženou zbroj projel meč jako horký nůž máslem. Podobně skončil i druhý, ale další dva se už uvědomili co se děje a pustili se do skřeta. Byli sehraní a začali obíhat Krush Uraka a občas udělali výpad, když byla dobrá příležitost. Krush Urak už několikrát zranil každého z nich, ale nedokázal dát vítěznou ránu, protože ho vždycky osekl druhý zbojník, který využil situace. Boj probíhal dál, ale byl pořád vyrovnaný a nikdo zatím nedokázal zvítězit. V tom se do boje připletl válečník ve zvláštní zbroji se svojí zdobenou obouruční sekerou. Nejdřív se vydal k jednomu ze zbojníků a sekl ho do zad. Sekera rozdrtila zbojníka, který s křikem a palčivou bolestí klesl k zemi. Úder byl tak silný že zanechal v těle díru skrz naskrz. Byl to odpudivý pohled, ale Krush Urak už mohl skoncovat s posledním zbojníkem a udělal zcela typickou vlnu úderů zleva doprava, které už nebylo úniku.

On i válečník zatasili zbraně a začali si povídat. Lidé, kteří nosili tuto netypickou zbroj byli skřetí pomocníci. Válečník se jmenoval Dromor a byl velmi přátelský. „Kam máš namířeno?“ tázal se Dromor. „Mám za úkol shromáždit skřetí skupiny a vydat se zpátky do Kotliny. Chystá se totiž útok na hrad.“ Spustil Krush Urak. „Hmm, možná bych ti mohl pomoct, kam hodláš jít nejdřív?“ zeptal se Dromor. „ Nejdřív půjdu do Temného lesa, kde dostanu lepší informace o jiných skupinách a pak se vydám do Jharkendaru. A ještě jedna věc, jak si se dostal z těch provazů? “ se zájmem se Krush Urak zeptal. „ No, když jste nedávali při boji pozor, tak jsem se doplazil k sekeře toho zbojníka co si zabil jako prvního a ostřím sekery jsem začal řezat pouta. Když jsem provaz přeříznul, tak jsem se připlížil k mé sekeře co byla u pařezu, tak jsem jí sebral a šel ti pomoct. “ dokončil povídání Dromor. „Vůbec jsem tě nezaslechl, jsi asi dobrý špeh, nedovedl bys mě k Temnému lesu? Určitě bych se ti odvděčil. “ „ Ale to není zapotřebí, určitě tě tam dovedu. Cestou k Temnému lesu je, ale několik lidí co by nás mohli vidět, ale snad nám nikdo nevleze do cesty. “ dopověděl Dromor. Krush Urak a Dromor si to namířili k Temnému lesu. Když byla možnost tak si povídali, ale když se blížili třeba žoldácké chatě nebo krčmě tak ztichli a plížili se kolem. Už se začalo stmívat a Krush Urak začal rozpoznávat začátek lesa. „ Tak jsme tady. Dál už to trefíš sám. Rád jsem tě poznal. “ řekl Dromor. „ Moc ti děkuju. Ještě tu pro tebe něco mam“ usmál se Krush Urak. Chvilku štrachal pod svým brněním a pak vytáhnul něco zabaleného v kusu látky. „ Co to je? Aaahhh, pařát Kra Brka, moc ti děkuju, takový jsem vždycky chtěl. “ odpověděl Dromor radostně. Krush Urak a Dromor se rozloučili a každý vyšel svou cestou…

Přidat komentář
Zobrazit komentáře (8)

Autor: Thorus & Hawkeye
Vloženo: 01.07.2006
Přečteno: 3001 x